Násilí a válka aneb temná strana neolitu
Jako rudá nit provází celou historii lidstva násilí a válečné konflikty a nejinak tomu bohužel bylo i v časech mladší doby kamenné. Po dlouhá léta však byli přední evropští archeologové přesvědčeni o pravém opaku. Raně neolitické zemědělce považovali za mírumilovný lid, pro které byla válka něčím neznámým, a k násilí bylo přikročeno pouze ve zcela výjimečných případech, jako například při rituálech usmiřujících krvavou obětí pravěká božstva. Tento mýtus byl do značné míry zformován pod vlivem hrůzné zkušenosti ze dvou světových válek a obav z možné eskalace Studené války. Z těchto důvodů se mnozí významní evropští spíše levicově a pacifisticky orientovaní archeologové snažili prezentovat mladší dobu kamennou jako mírumilovnou utopii.
Případ první: Masový hrob – Talheim (Německo)
Roku 1983 byl náhodně objeven masový hrob v Talheimu. V sídlištní jámě o dochovaných rozměrech 1,5 x 3 x 1,5 m, doprovázených keramickými zlomky nejmladší lineární keramiky, byly objeveny kosterní pozůstatky nejméně 34 osob (9 mužů, 7 žen a 16 dětí). Antropologické zkoumání odhalilo u většiny jedinců smrtelná zranění hlavy, způsobená údery seker a kyjů. Ve třech případech pak byly oběti popraveny výstřelem šípu z bezprostřední blízkosti do hlavy. Zavraždění nemají na pažích žádná obranná zranění. Dá se tedy s velikou jistotou předpokládat, že byli nejdříve zajati a až poté popraveni. Na skeletech také nebyly zjištěny jakékoliv stopy po okousání kostí od šelem. Oběti tedy musely byt bezprostředně po své smrti zakopány.Nápadná absence těl mladých žen a kojenců může naznačovat, že byly buď ušetřeny a odvlečeny či naopak povražděny na jiném místě. V případě hromadného hrobu v Talheimu můžeme vybírat ze dvou základních interpretací: za prvé se mohlo jednat o obyvatele menšího sídliště (nebo o část obyvatel sídliště většího) přepadeného vnějším nepřítelem, kteří byli pochytáni a poté povražděni (mladé ženy a kojenci mohli být odvlečeni). Za druhé pak mohl být na pohřbených vykonán kolektivní trest kvůli nějakému pro ostatní obyvatele sídliště neakceptovatelnému provinění (např. porušení nějakého tabu či krevní msta). Mladé ženy a kojenci mohli být tohoto trestu ušetřeni či usmrceni na jiném místě.
Případ druhý: Krutí uctívači hlubin země – jeskyně Jungferhӧhle (Německo)
V této v lesích ukryté jeskyni s prorockým názvem Panenská jeskyně byly v letech 1951 – 54 při výzkumu O. Kunkla nalezeny mimo velkého množství zdobené stolní keramiky a zvířecích kostí také opálené a rozlámané kosterní ostatky nejméně 41 lidí. Pouze čtyři jedinci byly identifikováni jako muži, ve všech ostatních případech se jednalo o pozůstatky žen, dívek a malých holčiček (v několika případech ještě kojenců). O. Kunkel a G. Asmus interpretovali tento nález jako posvátné místo kultury s lineární keramikou, ve kterém byly během obřadů rituálně pojídány lidské oběti. Stopy svědčící o kanibalismu byly později zpochybněny při novém antropologickém zkoumání J. Orschniedové, která došla k závěru, že k uložení pozůstatků do jeskyně mohlo dojít až delší dobu po jejich smrti a že dříve zjištěné stopy po opálení a rozlámání kostí nemusejí dokazovat kanibalské praktiky. Přestože není jisté, že dotyčné ženy a dívky byly usmrceny přímo zde, působí představa o uložení desítek z přirozených příčin zemřelých „panen“ v útrobách této jeskyně již kvůli jejímu názvu velice nepravděpodobně a interpretace Jungferhӧhle jako svatyně určené k uspokojení podsvětních (chtonických) božstev je dodnes nejpravděpodobnějším vysvětlením tohoto nálezu.
Případ třetí: Běda poraženým – Asparn-Schletz (Rakousko)
V podobě od roku 1983 H. Windlem zkoumaném, dvěma příkopy opevněném sídlišti (jednalo se o 4 m široké, 2 m hluboké příkopy vanovitého profilu chránících plochu o průměru 330 m)v rakouském Asparn-Schletz máme příklad vnějším útokem dobytého a poté vyvražděného sídliště kultury s lineární keramikou. V odkryté části tohoto sídliště byly především uvnitř obranných příkopů nalezeny různě dochované pozůstatky více než 200 mužů, žen a dětí. Mnohá těla (opět převážně lebky) nesla stopy těžkých zranění, způsobených údery kamenných seker a kyjů. Většina kosterních pozůstatků se dochovala pouze částečně a nesla stopy po okousání od zubů psů, vlků a lišek, což přesvědčivě dokládá, že oběti boje byly po své smrti ponechány na místě, kde zemřely nebo byly bez piety naházeny do příkopů, původně chránících sídliště, kde si na nich po dlouhou dobu pochutnávala dravá zvěř. Za nejpravděpodobnější interpretaci je považován scénář, že se jednalo o sídliště dobyté a vyvražděné vnějším nepřítelem v rámci nějakého lokálního či dokonce nadregionálního konfliktu.
Případ čtvrtý: Krvavá hostina – Herxheim (Německo)
Dosud nejbizarnější a také nejtajemnější příklad hromadně praktikovaného násilí nám přinesly archeologické výzkumy v německém Herxheimu. Uvnitř dvou přerušovaných příkopů obepínajících sídliště pozdní kultury s lineární keramikou byly od roku 1996 při výzkumech A. M. Haußera a A. Zeeb-Lanze zachyceny pozůstatky více než 500 jedinců (celkově je možné odhadnout počet zde uložených lidí na více než 1000 jedinců). Naprostá většina zde nalezených lidských kostí nesla jasné stopy kuchyňského zpracování a do příkopů byla odhozena spolu s běžným sídlištním odpadem. Na kostech jsou jasně patrné stopy po ořezání masa, dlouhé kosti byly rozštípány za účelem získání morku a vršky mnohých lebek byly opracovány do podoby misek či číší. Chemické analýzy kostního kolagenu odhalily jeho rozpad v důsledku tepelné úpravy (kosti s masem tedy byly vařeny). Za velice pozoruhodnou okolnost můžeme považovat fakt, že k uložení všech dosud zjištěných lidských pozůstatků nedošlo v intervalu delším nežli 10 let.
Během prvních let výzkumu této i na pravěké poměry bizarní lokality se výzkumný tým přikláněl k hypotéze, že se jednalo buď o pohřebiště s velice svérázným pohřebním rituálem anebo o nějaké velice významné kultovní místo, kam chodili přinést nejvyšší dobrovolnou oběť obyvatelé z celé západní části území osídleného kulturou s lineární keramikou. V dotyčných příkopech obsahujících lidské pozůstatky totiž byly nalezeny bohatě zdobené stolní nádoby pocházejících až z dalekých Čech či Saska. Díky izotopovým analýzám provedených na rozštípaných kostech však bylo zjištěno, že dotyční snědení pocházeli z podhorských oblastí, ze kterých doposud nálezy kultury s lineární keramikou neznáme a je tak možné předpokládat, že se s největší pravděpodobností jednalo o pozdní lovce-sběrače, žijící někde v Alpském podhůří.
Vzhledem k těmto poznatkům dnes předpokládá archeolog B. Boulestin, že se jednalo o pozdní mezolitiky (muže, ženy i děti), pochytané při válečných výpravách neolitiků, kteří tyto zajatce přivedly do Herxhaimu, aby je zde zabili, naporcovali a poté v rámci blíže neznámých rituálů a slavností upekli, uvařili a snědli.
Jak je z výše uvedených příkladů zřejmé,v zásadě poklidný život našich neolitických předků nabyl v některých dobách na dramatičnosti a byl provázen brutálními válečnými konflikty a krvavými rituály, jež si v ničem nezadaly s praktikami severoamerických indiánů, Aztéků či Papuánců.
Mgr. Josef Dufek
Chcete se dozvědět více? Podívejte se do těchto publikací:
Gimbutas, M. 1991: The Civilization of the Goddess: The World of Old Europe. San Francisco.
Häußer, A. 1998: Krieg oder Frieden – Herxheim vor 7000 Jahren. Bellheim.
Milisauskas, S. (ed.) 2011: European Prehistory. New York.
Turck, R. at al. 2010: „Widely travelled people“ atHerxheim? Sr isotopes as indicators of mobility. In E. Keiser at al: Population dynamics in prehistory and early history new approaches using stable isotopes and genetic. Berlin, 149-164.
Vankilde, H. 2003: Commemorative tales: Archaeological responses to modern myth, politicis, and war. World Archaeology 35(1), 126-144.
Wahl, J. – Kӧnig, H. G. 1987:Anthropologish-Traumatologisheuntersuchung der Menschlischen Skelettreste aus dem Bandkeramischen Massengrab bei Talheim, Kreis Heilbronn. Funberichte aus Baden-Württemberg Band 12, 65-168.
Wild, E. M. at al 2004: Neolithic massacres: local skirmishes or general warfare in europe? Radiocarbon 46, 377-385.
Windel, H. 1996: Rätsel um Gewalt und Tod vor 7.000 Jahren. Eine Spurensicher-ung, Asparn/Zaya.
Zeeb-Lanz, A. at al 2009: The LBK settlement with pit enclosure at Herxheim near Landau (Palatinate). First results. In D. Hofmann – P. Bickle: Creating Communities. New Advances in Central europeanneolithic Research. Oxford.