Jak se tenkrát bydlelo
Nahlédněte s námi do domovů lidu s lineární keramikou a objevte, co lidstvu přinesl usedlý způsob života.
Žádné jiné pravěké období nepřineslo tak výraznou změnu ve způsobu bydlení jako neolit. Za proměnou stál zcela nový charakter získávání obživy. Zatímco společnost lovců a sběračů využívala okamžité zdroje nalezené v přírodě a byla neustále v pohybu, první zemědělci museli setrvat na jednom místě a čekat, až je půda odmění úrodou.
Proč lidé přešli od lovectví a sběračství k novému charakteru obživy? Bylo zemědělství skutečně náročnějším způsobem získávání potravy? Zkuste nejprve vymyslet odpověď každý sám. Poté můžete své nápady porovnat s odbornými názory.
Protože plodiny rostou po určitou dobu a vyžadují péči, bylo nezbytné setrvat na jednom místě celý vegetační cyklus, a ani poté se nebylo výhodné přemisťovat s celou úrodou. Lidé se tak připoutali k polím a jejich životy začal silně ovlivňovat zemědělský cyklus. Způsob bydlení se podřídil charakteru získávání potravy.
O hlubších schopnostech tehdejších lidí orientovat se v krajině nás přesvědčují archeologické doklady sídlišť prvních zemědělců zpravidla v úrodných oblastech. Cenné informace zajisté zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného přesunu, a je tak možné, že nejprve docházelo k průzkumu nových oblastí, při kterém mohly být navazovány kontakty se starším lovecko-sběračským obyvatelstvem.
Nový charakter získávání obživy přinesl první výrazné změny krajiny způsobené člověkem. Se zakládáním nových vesnic se pojilo odlesňování a rozsah kulturní krajiny se dále už jen zvyšoval. Víte, že s přirozenou krajinou bez lidského zásahu se u nás už nelze setkat? Kulturní krajina poprvé vznikla právě s příchodem prvních zemědělců a od té doby se postupně rozšířila na celé území naší republiky.
Prvními trvalejšími stavbami na našem území byly tzv. dlouhé domy, stavby kůlové konstrukce obdélného tvaru o délce kolem 20m (známy jsou ale domy i výrazně delší).
Také stavba domů svědčí o tehdejších znalostech přírody. Domy byly stavěny zpravidla ve směru sever – jih, tudíž tak, aby plocha vystavená severnímu větru byla co nejmenší. Navíc tato stěna byla někdy řešena konstrukčně jinak, než ostatní části domu. Jejím základem byl v takových případech základový žlab, který umožnil vybudování pevnější stěny z kůlů kladených hustě na sebe. Jiní vysvětlují uniformní orientaci obydlí jako natočení k oblasti původu místní populace.
Už jste se stihli zamyslet, proč byly neolitické domy tak dlouhé? Název pro ně archeologové převzali z etnografie severoamerických indiánů, kteří si stavěli tvarem podobná obydlí, v nichž žilo více příbuzných rodin pohromadě. Ze stejného důvodu mohli dlouhé domy stavět i naši předkové. Jinou možností je členění domu na obytnou a hospodářskou část, sloužící k uskladnění úrody a ustájení dobytka.
Prostřednictvím archeologických odkryvů neolitických domů se můžeme setkat i s projevy rituálního chování. O „nepietních“ pohřbech na sídlištích se můžete více dočíst zde.
Někdy je dokonce viděna souvislost mezi dlouhými neolitickými domy, pozdějšími pohřebními mohylami a ještě mladšími megalitickými hrobkami v západní Evropě. Pozoruhodná myšlenka je vedena představou o potřebě proměnit netrvanlivý dům na trvalý příbytek zesnulých předků.
Jak archeologové poznají, kde původně neolitický dům stál?
Archeologové poznají neolitický dům na ploše připravené pro výzkum podle zasypaných (a v důsledku toho odlišně probarvených) jam a jamek v místech, kde původně stály sloupy a kůly původní konstrukce domu. Nacházejí tedy pouze zahloubené části staveb v podobě negativních půdorysů. Na obrázku vidíme archeology zakreslené identifikované a prozkoumané jámy a jamky a na straně také základový žlab, jež společně podávají obraz, jak vypadal půdorys domu. Typicky uspořádané linie jam a jamek (tak jako na obrázku) nacházejí archeologové na všech sídlištích prvních zemědělců. Až někdy budete mít možnost podívat se na výzkum neolitického sídliště, možná v terénu dlouhé domy sami poznáte!
Jak dům vypadal a co vše bylo k jeho stavbě zapotřebí?
Základy obydlí ze dřeva a hlíny tvořila sloupová konstrukce (nepřesně označována také jako kůlová), složená z opracovaných dřevěných sloupů zapuštěných do předem vykopaných jam. Prostor mezi nimi byl vypleten z prutů a ty nakonec omazané hlínou. Tak vznikly stěny domu. Pro pozdější období je doloženo omazávání kůlů zvířecí krví sloužící jako impregnace, můžeme si ho však představit i v domech prvních zemědělců. Vnitřní mohutné kůly nesly krov hřebenové, nejspíše sedlové střechy pokryté slámou, rákosím, drny nebo kůrou stromů. Je také možné předpokládat existenci patra, resp. obytnou plochu zbudovanou nad úrovní terénu. Vzhledem ke konstrukci obydlí se domníváme, že domy neměly komín, a že kouř z ohniště odcházel přímo otvory střechou, tzv. dymníky ve štítech.
Podobu domů archeologové rekonstruují na základě negativních půdorysů domů nalézaných terénním výzkumem a podle doprovodných nálezů. Pomáhá také studium lidového stavitelství a archeologické experimenty. Narozdíl od základové konstrukce, stěny zpravidla nezanechají stopy, které by archeologové našly. Pouze v případě požáru domu se najdou kusy vypálené hliněné omazávky stěn - mazanice (často i s otisky propletených prutů).
Většina staveb byla pouze ze dřeva a hlíny. Celokamenné pravěké obytné stavby z našeho území neznáme vůbec a kamenné podezdívky jsou bezpečně doloženy až od mladší doby bronzové.
Komfort nebo nepohoda?
O vybavení domácnosti nevíme mnoho, neboť archeologové zpravidla nacházejí situace až pod původní úrovní podlahy neolitických domů. Někdy se podaří odkrýt ohniště nebo vypozorovat jámy, které snad plnily úlohu skladovacích prostor. V obytném prostoru domů lze předpokládat drobné kamenné pícky, jednoduché dřevěné vybavení, sklad nástrojů a lůžka z rohoží nebo kožešin rozložené na podlaze z udusané hlíny. Doklady o tom u nás nejsou, ale je možné uvažovat i o výzdobě stěn domu jako o výrazu sepětí s tradicemi. Součástí obydlí mohl být i sklad úrody a píce, a také prostor pro ustájení dobytka. Oheň byl zdrojem nejen tepla, ale i světla. Ke svícení sloužily louče i jednoduché kahany z kamene s vybroušenou prohlubní nebo takto mohly být použity i keramické nádobky. Vodu pro domácí spotřebu čerpali u místních pramínků nebo studní a zvířata vodili k řece. Ta byla také místem, kde se odehrávala hygiena.
Pokud byste rádi spatřili oživlou vesničku prvních zemědělců, nechte se provést naší vizualizací a pohlédněte s námi na dávno ztracenou minulost.
Vesničku prvních zemědělců bychom našli v krajině obklopené lesem na mírném svahu v blízkosti vodního toku. Tvořilo by ji 3 až 5, nanejvýš 10 řídce rozprostřených tzv. dlouhých domů. Od nich bychom dohlédli na pastviny a na pole, která by nám svou velikostí připomínala spíše zahrady nebo záhonky. Spatřili bychom také hospodářské objekty ve vesnici - venkovní dílny na výrobu keramických nádob a kamenných předmětů, odpadní a stavební jámy a zřejmě i studny.
K nejlépe prozkoumaným lokalitám u nás patří Bylany u Kutné Hory, které s více než stovkou dlouhých domů z různých období neolitu patří k lokalitám evropského významu. Mezi moravskými lokalitami stojí na předním místě Mohelnice (okr. Šumperk) s ojedinělým nálezem staroneolitické dřevěné roubené studny. Díky vzácně uchovanému vlhkému prostředí dokonce uvnitř zůstaly zbytky košíků, věder a různých provázků.
Domus versus agrios
Usedlý způsob života přinesl člověku ještě jednu zásadní změnu. Nově začal být rozlišován prostor vesnice s jejím nejbližším okolím (domus) a svět okolo (agrios), známé a méně známé, bezpečné a nebezpečné. Zatímco pro lovce a sběrače bylo domovem celé teritorium, kde získávali obživu, pro první zemědělce se tento prostor výrazně zúžil na prostor okolo domu, kde byly vykonávány prakticky všechny denní činnosti. Ve vytvoření stabilní instituce domu jako bezpečného prostoru tak spočívá domestikace neolitické společnosti.
Mgr. Jana Lohnická